Recenze: Láska v rytmu jazzu

Název: Velký Gatsby

Autor: Francis Scott Fitzgerald

Rok vydání v ČR: 2014

Vydavatelství: Leda

Originální název: The Great Gatsby

Série: -

Počet stran: 208

Anotace:

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová pronikli v éře prohibice do těchto sfér každý po svém a tak se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ – oné „šílené, vzrušující budoucnosti, která před námi rok za rokem ustupuje“ – a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu přinášíme v novém, moderním překladu.

Amerika prožívá období zlaté éry, všude zní jazz a lidé jsou nadšení. Vypravěč celého příběhu, Nick Carraway, se přestěhuje na Long Island. Je nadšený a doufá, že se stane dobrým makléřem na burze. Na druhé straně Long Islandu bydlí jeho sestřenice Daisy se svým manželem Tomem a jejich malou dcerkou. Nick ví, že Tom je Daisy nevěrný, protože ho viděl s manželkou automechanika Myrtle. Manželství není šťastné. Příběh nabere spád, když Nick dostane pozvánku zúčastnit se večírku, který pořádá jeho soused Jay Gatsby. Jenže, kdo je ten tajemný muž, na jehož večírky se sjíždí lidé z celého Long Islandu?

Pokud si na internetu vyhledáte informace o této knize, všude najdete, že toto dílo patří ke klenotům americké literatury. Přitom chybělo málo a zapomnělo se na něj – za Fitzgeraldova života byl Velký Gatsby propadák. Naštěstí v 50. letech byl znovu vydán a získal si velkou oblibu. Já osobně jsem se této knížce dlouho vyhýbala – doporučovala mi ji moje spolužačka, která má ráda úplně jiné typy knih než já (Virginii Woolfovou fakt nemusím). Jenže Gatsby vás příjemně překvapí: navenek se sice tváří jako náročné dílo pro fajnšmerky, ale uvnitř skrývá dobře prokreslený příběh.

Důležitým základem každé knížky jsou dobře vykreslené postavy. Konečně jsem se setkala v knížce, která patří do povinné četby, s postavami, které nebyly černobílé. Gatsby vypadá slušně, ale má za sebou temnou minulost, Daisy je milá, ale to, co udělá na konci, vám vezme dech, Nick je hodný, ale nikdy neví, jak se má zachovat… Všechny postavy se postupem času mění a stávají se z nich neřádi – jen proto, aby se přizpůsobili společnosti.

Celý příběh je vlastně docela jednoduchý – dávná láska, která musela být rozdělena. Jenže teď se znovu setkávají a zjišťují, že se pořád milují. Všechno na pozadí Jayových bláznivých večírků a poválečné Americe plné jazzové hudby. Závěrečné rozuzlení celého příběhu mi vyrazilo dech, protože jsem čekala, že to celé skončí jinak.

K této knize nám ve škole nic moc neřekli. Prý si máme zapamatovat nejhlavnější myšlenku: že i když se Gatstby vypracoval tak vysoko, společnost bohatých ho nikdy nepřijme, protože se do bohaté rodiny nenarodil.

Závěrečné hodnocení: 5/5 hvězdiček

Jak už jsem říkala, měla jsem strach, že se mi Gatsby nebude líbit, protože se podle anotace tvářil snobsky. Jenže Fitzgerald ho napsal skvěle – pracoval s jednoduchou zápletkou, vykreslil dokonale postavy a zakončil příběh. Mám v plánu si ji v budoucnu přečíst znovu – protože je z celého seznamu povinné literatury jedna z  nejlepších.