5 věcí, které mě jako knihovníka-dobrovlníka dokonale vykolejí

Asi jste si všimli, že se tu všude chlubím svým postem knihovnice-dobrovolnice v dětském oddělení. Dělám v knihovně každé léto, ale o tom někdy jindy. Teď uprostřed mrazivého ledna jsem vzpomínala, co všechno jsem za tu dobu, kdy jsem pracovala jako dobrovolník, prožila. A tak jsem sepsala 5 věcí, které mě dokázaly (a stále ještě dokáží) dokonale naštvat.

1. Vracení knih do regálu

Určitě se to stalo každému z nás: vytáhnete z regálu knížku, prolistujete si ji a zjistíte, že to asi nebudete to pravé ořechové a vrátíte ji zpátky.

U nás v dětském oddělení jsou knihy rozřazeny do 4 kategorií podle věku – žlutá je pro nejmenší, červená pro děti do 6 let, zelená pro 6 – 11 let a modrá pro děti 11 a výš. Navíc máme samostatné „oddělení“ s odbornou literaturou. (Jste v knihovně, takže je všechno řazeno podle abecedy. )

Vždycky nevěřícně kroutím hlavou, když někdo povytahuje celou poličku, a pak jí bezhlavě seřadí, jak ho napadne. „Nejlepší“ jsou rodiče, kteří řeknou: „Vrať to někam. Však oni si to uklidí…“ To jako vážně?! Když se mě pak náhodou někdo zeptá, kde může najít tu či onu knihu, berou mě všichni čerti, když se kniha objeví na úplně jiném místě, než na jakém měla být.

Udělejte knihovníkům radost a naučte se abecedu!

2. Hledám knížku

U toho se vždycky zasměju nejvíc. Samozřejmě chodí do knihovny lidé, kteří přesně vědí, co chtějí, a jdou cíleně.

Pak je tu skupina lidí, které neumím popsat slovy. „Dobrý den, hledám knížku. Nevím, o čem je, kdo ji napsal, jak se jmenuje, ale je žlutá.“ Ehm. Pak se snažíte zjistit, jestli je to román, detektivka, nebo literatura faktu. Potom přijdete na to, že to vůbec nemá žlutou obálku, ale modrou, že to není detektivka, ale fantasy knížka… A nakonec dotyčný řekne, že tu knížku vlastně nechce.

3. Doporučte mi knížku pro syna/dceru

„Dobrý den, hledám nějakou knížku pro svoji dceru/syn. Ona/on vůbec nečte a já bych ji/ho k tomu chtěla nějak přivést.“ Začne dotazník, kolik je dítěti let, co má za koníčky atd. Doporučíte asi 20 titulů a dotyčný si z toho nic nevybere, zajde k regálu a vytáhne nějakou hrůzu, jako jsou Staré pověsti české s prohlášením „Ale mě vždycky líbila tahle kniha!“. Popřípadě si vybere tu nejnepravděpodobnější, a pak si na ni stěžuje. Nejhorší je, když je s dotyčným dítě, najde nabízené knížky, přečte si, o čem to je, zazáří mu očička. Jenže jakmile pronese „Mami/tati, prosím tuhle knížku!“, maminka/tatínek se ušklíbne a řekne něco ve stylu, že takovou kravinu si teda půjčovat nebude.

Nechte dítě, ať si vybere samo. Bude mu to sice chvíli trvat, ale určitě si najde žánr, který ho/ji bude bavit.

4. Neděláte nic, pohněte kostrou!

Naše knihovna půjčuje kromě knih i tematické kufříky a společenské hry. Jenže při každém vrácení musíme přepočítat kartičky, žetonky, kostky, … Ideální stav pro přepočítávání je v létě, kdy jsme tam dvě – jedna vrací knihy, druhá přepočítává hry. Jenže pak jsou lidi, kteří nervózně stojí a dávají vám najevo, že je zdržujete. Nejhorší je, když to celé musíte přepočítat znovu – začnou protáčet oči, vzdychat a někdy dojde i k nějakému slovnímu hodnocení. Bohužel, my to opravdu musíme přepočítat – co kdyby tam chyběla kartička a pak by to nešlo zahrát. Za každou chybějící věc samozřejmě platíte.

Naše oddělení má přes prázdniny otevřeno od 8 do 11, pak máme pauzu a otvíráme znovu ve 12. Mnoha lidem to vadí, protože „v dospělém oddělení mají otevřeno nepřetržitě, tak proč nemáme otevřeno?!“  Rozdíl je, že v dospělém je jich asi deset, takže se můžou střídat, kdežto my jsme jen 2 (někdy 3), takže to tak lehké není.

Jen tak na okraj, knihovníci toho dělají hodně (tedy alespoň naše knihovna). Knihovníci se připravují na besedy – musí číst hodně knížek a vymýšlet, jak to celé pojmout, aby to účastníky bavilo. Balí knihy, vrací je do regálů, rovnají je, pořádají různé akce, snaží vymýšlet různé soutěže, v létě čistí regály, a k tomu ještě natáčejí videomagazín!

5. Ničení knih/her

Tohle je asi ten nejzávažnější bod celého seznamu. Chápu, že se to může stát. Prostě vám knížka spadne do vany, rozkouše vám ji pes (mám vlastní zkušenost) nebo ji děti použijí jako omalovánky. Máme ceník, kde jsou knihy rozděleny podle data vydání – například, pokud se píše rok 2017 a vy jste zničili knížku z roku 2016, platíte plnou cenu. Pokud zničíte nějakou starou například z roku 1950, platíte myslím 50 Kč. Zaplatíte a koupí se nová. Problém vyřešen.

Existují lidi, kteří neumějí uznat, že udělali chybu. Takže třeba hustě pršelo a přišla paní, že celá zmokla. Přinesla úplně novou knihu Čtyřlístku, ze které crčela voda. Zděšeně jsme se na ní podívaly, ale ona se vymlouvala, že prostě zmokla a že se to určitě usuší. Zkoušeli jste někdy sušit knížku?! Zkrabatí se vám stránky a knížka vypadá strašně. Takže máme úplně novou knihu, která vypadá jako z 16. století.

Ale první místo v kategorii „nejlepší čtenář“ vyhrála paní, která se nám snažila vnutit neobalenou a neoznačenou knížku. Rozčilovala se, jak je to možné, že tu knihu nechceme vrátit. I když jsme jí vysvětlily, že knížka nemá naše označení, kód, kterým bychom knížku vrátily, stále trvala na to, že je to kniha, kterou si vypůjčila. Až když jsme pohrozily, že je nám to jedno a že klidně zavoláme 

ředitelku, najednou otočila a přiznala, že knížka se rozhodla, že se bude potápět ve vaně a že teda zaplatí novou.

Pokud tedy uděláte chybu, přiznejte se k ní. Ušetříte si tím (i knihovníkům) spoustu času.

Zdroje obrázků:
http://www.aisquared.com/wp-content/uploads/2014/05/libraries.jpg
http://www.igniteafricalibrary.org/
http://www.vcc.ca/media/vancouver-community-college/content-assets/image/inner-page/services-library.png
http://vignette4.wikia.nocookie.net/creepypasta/images/b/b4/3029579-poster-p-1-3029579-who-needs-business-school-the-hidden-startup-resources-at-your-local-library.jpg/revision/latest?cb=20150304143003